Prožíváme teď složité a zlomové období v našem rodinném soužití. Dostali jsem se do zvláštního bodu v našem vztahu s mojí milovanou ženou Jitkou. Především v intimní a vztahové rovině. Bolí to. A bolí to moc. V afektu jsme si řekli i spoustu ošklivých věcí. Byl jsem to ale především já, kdo říkal ošklivé věci. Hlavně ale ošklivým způsobem. Jsem velký a už vím, že můžu budit strach. V pomyslném “zahnání do kouta” se odhalila zákoutí mé osobnosti, o kterých jsem ani sám nevěděl. Po pravdě ta temnější. Dohromady se nám ale otevřela i témata, která jsme dlouho “zametali pod koberec”. Nebavili jsme se o nich otevřeně. Spíše vůbec, než otevřeně.
Oba jsme si až touto katarzí uvědomili jak jsme už více jak 9 let upoutáni jen u našich milovaných dětí. Ale i já jen k práci. Zkrátka u toho každodenního kolotoče, děti / práce, jíst, spát. No a jak se nám ty naše hlavy z kolotoče jenom točily, ani jsme si nevšimli, že máme pramálo osobního času. Času na sebe samé. No a tomu času společnému, tomu krásnému párovému - jen pro nás dva, dohromady, s láskou - spolu, tomu jsme nedali snad už ani kapku životní energie. No možná tak tu kapku. Ale to nestačí. Láska se nedá dávat po kapkách.
Tak se nám to pokazilo. Vlastně jsem to pokazil nakonec kardinálně já. Nešťastně jsem se pokusil najít sám sebe, ale bez mojí milované Jitky. Hledal jsem svoji sebedůvěru a uznání. Svůj vztah k rodičům. Otcovskou lásku od táty. Svou životní cenu, svoje místo. Hlavně jsem ale hledal vztah sám k sobě. Hodně jsem rozbil, ale v troskách jsem snad i něco nabyl.
Co mi ale vlastně v těch ruinách pomohlo bylo zaposlouchat se do slov Honzy Vojtka v audio-knize Vztahy a mýty - Párová terapie do kapsy. Už v prvních kapitolách jsem si uvědomil, jak je ta kniha o nás. Jak nás v ní vidím. Jak řešíme potíže, které řeší spousta párů. Jak nás svět zahnal do pasti, kam už spadlo spoustu lidí před námi.
To velké probuzení ale přišlo až s uvědoměním, že jsme na vztahu nemakali. Já jsem na něm nemakal. Myslel jsem, si že se budeme mít rádi sami od sebe. Bez práce. Jen tak. Láska přetrvá věčně, díky moc. Přece jako dříve. Mýlil jsem se a Honza Vojtko mi to potvrdil.
Neinspiroval jsem. Nedával jsem. Nesmál jsem se. Lásku a porozumění jsem spíš bral, než dával. Špatně jsem zaměřoval svůj čas. Životní energii. Vlastně jsem nemiloval, i když jsem si myslel, že ano. Teď už snad tuším co dělat. Nastavil jsem si lásku k Jitce, dětem, ale hlavně naší rodině, jako můj program a životní cíl.
Honzo, jak si sám říkáte, díky za ta milá slova. Kniha je krásně napsána a načtena. S láskou jak říkáte. Lásku učí a vlastně dává. To je šlechetné. Díky za ten dar. Teď už jen sílu. Vydržet a milovat. Aktivně. Inspirativně a naplno.
Honza Vojtko, Vztahy a mýty - Párová terapie do kapsy
Připraveno nakladatelstvím Tympanum k nerušenému poslechu v autobuse, metru, či doma v křesle v aplikaci Audiotéka.