Díky mojí moudré a milované sestře Evě Veselé, že vdechla tomuto mému autorskému textu ženskou duši.
Zastav se a představ si. Jsi jiný.
Máš jen jednu ruku. Asi abys mohl ještě cítit dotyk a hladit. Řídit koně, ale už nemohl nikdy tolik ublížit, když tě ovládne hněv.
Máš jen jednu nohu. Asi abys věděl, že tvoje místo je tady a teď. Že nemusíš stále někam utíkat ani kráčet. Stačí stát. Znát směr a vědět, že bez svých blízkých daleko nedojdeš.
Máš jen jedno oko. Asi proto, abys stále viděl a zřel krásy světa. Ale aby ti byl ukrytý prostor. Ten prostor, který nemůžeš a ani nemusíš ovládat.
Máš jen jedno ucho. Asi abys musel víc napínat sluch a být vždy blíže tomu, kdo ti chce něco sdělit. Tak abys méně poslouchal a více naslouchal. Abys slyšel méně, ale hlouběji. Ty šepotavé vánky hlasů vnitřních.
Zastav se a představ si. Jsi jiný.
Máš dva nosy. Asi abys mohl lépe cítit. Cítit pachy smutku a strachu, vůně lásky, vzrušení, spadaného listí, čerstvé hlíny a kouře z ohně.
Máš dvoje ústa. Asi abys ne více mluvil, ale více líbal. Asi abys mohl všem, na kterých ti záleží, častěji říct, jak moc je miluješ. A jak moc jim děkuješ za to, že jsou.
Máš dvě srdce. Asi abys mohl lépe vnímat svůj tep, harmonii bytí a toho srdce bití. Sledovat svůj vnitřní rytmus. Abys mohl milovat všechny ty, kteří si to zaslouží, kteří po lásce touží, přestože i v jednom srdci je vždy dost místa pro každého čisté duše a dobré vůle.
Máš dva mozky. Asi abys konečně pochopil, že života ti stále ubývá. No a jeho zbytek využil k tomu, abys pochopil, uchopil a nezapomněl všechnu tu krásu daru života.
V součtu máš všeho stejně. Jenom jsi jiný. Hodně jiný. Představ si a zastav se. Zastav se a představ si.
Jsi snílek? Nikoliv. Konečně si vážíš toho, čím jsi. Co máš. Sám v sobě. Kolem sebe.
Rozhlédni se. Jsi jiný.
Jane Goodall 05, Photography by Hugo Van Lawick / National Geographic Creative